Příběh olejomalby

Olejomalba je dnes považována za jednu z nejklasičtějších výtvarných technik, ale její příběh je mnohem delší a pestřejší, než se na první pohled zdá. 

První zmínky o používání olejových pojiv se objevují už ve starověku, například v Egyptě nebo Indii. 

Tam se pigmenty míchaly s rostlinnými oleji, aby barvy lépe držely na povrchu. Šlo ale spíše o experimenty než o systematickou techniku.

Za skutečné zrození moderní olejomalby bývá považováno 15. století, kdy malíři v Nizozemí začali hledat odolnější, živější a trvanlivější způsob malby než byla dosud používaná tempera. 

V renesanci a baroku se olejomalba stala dominantní technikou evropského umění a držela si své postavení po mnoho století.

"Olejomalba je pro mě technika, která má duši. Je pomalá, trpělivá a dovoluje mi s obrazem žít." SP

Proč volím olejomalbu

Ačkoliv dnes existuje mnoho moderních materiálů, olejomalba zůstává jedinečná. Barvy schnou postupně, takže se mohu k malbě vracet, upravovat ji, prohlubovat odstíny nebo přidávat jemné detaily, které by u jiných technik nebyly možné. 

Každá vrstva má svůj vlastní rytmus a některé jsou průsvitné jako závoj, jiné hutné a reliéfní, skoro hmatatelné.

Olejové barvy mají schopnost zachytit světlo tak, jak to jiné materiály nedokážou. Lze je míchat přímo na plátně, vytvářet hladké přechody nebo naopak struktury, které dělají obraz živějším.

Je to technika, kde je stejně důležité to, co se vidí, jako to, co je ukryto pod povrchem. Vrstvy se do sebe otiskují a nesou v sobě stopu času i atmosféry, v níž vznikaly.

"Mám ráda, že olejomalba je poctivá. Neumožňuje spěchat, nutí mě se zastavit, promyslet tah, dýchat spolu s obrazem. Je to dialog. A výsledkem je dílo, které si uchovává svou intenzitu a barevnou hloubku po mnoho let." SP